Dneska mám narozeniny. 31. Jsou to první narozeniny, které jsem nechtěla slavit a ani nevím proč, protože svoje narozeniny jsem vždycky měla ráda. Ale což, jednou to přijít muselo 🙂 A tak, abych si to trochu zpříjemnila, vzali jsme si manželem na dnešek dovolenou a zkusili ho strávit trochu jinak než sezením v práci. Doporučuju! Došla jsem totiž k závěru, že narozeniny si zaslouží, aby je jeden proflákal a užil, když mu líbí a tím víc, když se mu nelíbí 🙂 A nebyla bych to já, kdyby se to obešlo bez dobrého jídla a pití, protože jestli pro mě něco znamená pohodu, tak posezení v kavárně/bistru/restauraci, bez spěchu a stresu.

A proč se vám tady s tím tak svěřuju? Protože se mi dneska povedlo navštívit hned tři podniky, kam jsem se už hrozně dlouho chystala. Ani jeden z nich nezklamal a tak bych vám na ně (pokud je ještě neznáte) ráda dala tip 🙂 Omlouvám se za fotky, fotila jsem jen mobilem a zdaleka to nevystihuje realitu.

První ze zastávek byla kavárna Al Cafetero. Mám v plánu vyzkoušet co nejvíc kaváren, kde si člověk může dát snídani a tuhle kavárnu předcházela skvělá pověst – cena Czech Bar Awards za rok 2009, na Scuku špička… Zkrátka podnik, kam se musíte těšit. Sídlí kousek od Náměstí Míru a je to tam miniaturní. Jedna místnost, dva gauče, 6 malých stolků a bar. Je tam docela tma, což na mě působí celkem útulně. Nabízí netradiční podávání kávy (vacuum pot, french press a aeropress), vysvětlí vám co je co a to mě bavilo. Zkusili jsme vacuum pot (fakt zážitek, i když se to napoprvé nepovedlo a museli udělat novou dávku) a french press. Kávu podávají bez cukru a bez mléka. O mléko jsem si k french pressu řekla a pán za barem mě požádal, jestli bych nejdřív nezkusila bez a když mi to nebude chutnat, tak že mi ho přinese.. no.. chutnalo mi to bez něj a moc! Nejsem žádný extra znalec kávy, byla zkrátka skvělá, jemná, ani moc hořká, ani moc kyselá a na mléko jsem ani nepomyslela.

K jídlu jsme si dali doporučované pěnčínské domácí párečky a k tomu dvě míchaná vajíčka na másle a cibulce a ještě kontinentální snídani. Vajíčka umíchali přesně jak to mám ráda, ani málo ani moc, byla vláčná a chutnala po másle a cibuli. V kontinentální snídani jsem měla vajíčko skoro na tvrdo (čekala jsem na hniličku, ale nebylo to v menu určené), bagetku, med, máslo a strašně dobrou pomerančovou marmeládu. Obsluha byla milá a fajn. Jediné co mě mrzí je, že mají otevřeno jenom ve všední den a od devíti, takže se tam člověk jen tak nedostane 🙂

Druhým zastavením měla být chlebíčkárna Sisters a nový podnik Ambiente Naše maso (o tom už jste ale slyšet museli). V Sisters jsme si koupili chlebíčky s sebou s tím, že si je dáme k večeři. Je to maličký krámek v pasáži v Dlouhé, kde nabízí chlebíčky neobvyklých chuťových kombinací a mají je na chlebu, který si sami pečou. Dali jsme si (v pořadí zleva doprava): vajíčkový s řeřichou, šunkový s pečenou švestkou, šunku s bramborovým salátem, budapešťskou pomazánku s chorizem, pomazánku z fety a zeleného chilli a nakonec krevetový. Chlebíčky jsou super, syté a neotřelé kombinace chutí jsou příjemnou změnou oproti známé klasice.

Protože v Naše maso bylo (jako obvykle) narváno, jen jsme chvíli koukali přes výlohu a pak jsme se vydali na místo, na které jsem se moc těšila. Maso a kobliha – nejnovější podnik Paula Daye (o jehož řeznictví The Real Meat Society jsem psala tady a kurzu v Prakulu zase tady), který je otevřený hned vedle profláklého Sansho. V Sansho jsem taky ještě nebyla, ale je to na jednom z prvních míst mého „must visit listu“. Majitel obou podniků přebíhal z jednoho do druhého, číšníci byli samý úsměv a z celého podniku čišela pohoda a radost z toho, že je. Maso a kobliha není ani tak restaurace jako spíš bistro (i když ani to není přesné) a svůj název naplňuje do puntíku. Dali jsme si skotské vejce (mňam), steak ve skvělé bulce od Maškrnici s cibulovými kroužky a modrým sýrem (mňam mňam) a na závěr dvě koblihy s vanilkovým krémem (mňam, mňam, MŇAM!). K tomu pivko a spokojení se odvalili domů.

Tady jsem rozhodně nebyla naposledy. Vaří se tu konceptem od čumáčku po ocásek, čili spotřebovávají celé zvíře, aby ani kousek nepřišel nazmar. K tomu jsou to zvířata, která běhají venku, nejsou dopovaná žádnými hormony a způsob jejich porážky je co nejcitlivější vůči danému zvířeti. Tomu prostě fandím a radši si koupím méně takového masa za vyšší cenu, než nadopované, vystresované maso v akci v supermarketu. TRMS rulezz 🙂

No a to bylo pro dnešek všechno, myslím, že jsme toho stihli dost a doufám, že vám třeba ten tip taky k něčemu bude, až se třeba budete někdy rozhodovat, kam se podívat 🙂 Mějte se fajn a příště zase nějaký recept 😉