Tak jsem zase jednou zavítala na Prague Food Festival. Vloni jsem ho zasklila a zkusila místo toho Foodparade. Letos, protože jsem si přečetla, že pořadatelé se poučili z chyb a udělali prostory v zahradách pro návštěvníky příjemnější a protože přítel na takové akci ještě nebyl, jsem se rozhodla jít. Bohužel, jak jste si asi všichni všimli, se nedá říct, že by nám počasí vyšlo zrovna vstříc. Takže nakonec, i když festival probíhal v podstatě stejně dobře jako jindy, mi nejspíš v hlavě utkví především vzpomínka na tu PEKELNOU ZIMU.

Jinak ale, když pominu deštníkové bitvy u stánků, talířky se stékající vodou a všudypřítomné louže, řekla bych, že festival proběhl ve standardní kvalitě. Bohužel jsme nemohli vyzkoušet piknikovou louku (leda bychom na ní seděli v neoprenu), což mě teda mrzí, protože nemožnost sezení na trávě mi v minulých ročnících vadila asi nejvíc. Jídlo bylo dobré, ale asi jak člověk pomalu proniká do tajemství vaření a kuchyní a absolvuje tyhle akce, tak se zmlsá a zvykne, takže tentokrát nemůžu říct, že bych jako v minulých letech o spoustě jídel mohla říct, že to byla fakt pecka.

Hmyz jsem si teda nechala ujít, to se přiznám hned a bez mučení. Vážně mě neláká chroupání krovek na stoličkách a lovení nožiček z mezizubních prostor. Asi největším nej pro mě byl jelení hřbet s omáčkou z rozmarýnu z Piano Nobile, protože maso se rozpadalo a chuť omáčky mi přišla fantastická. K tomu v menu dortík ovoněný borovicí a se slaným karamelem a mám soukromého vítěze akce. Moc dobré bylo i maso z Čestru, ale tam to člověk tak nějak považuje za samozřejmost a jistotu 🙂 Mrzí mě akorát, že jsem nestihla Dish fine burger bistro, protože jsem se tam zatím nedostala a na festivalu byli jenom v pátek. Nu což, holt se tam přece jenom budu muset vypravit 🙂 Na dva lidi jsme toho myslím ochutnali celkem dost, vlastně všechno, co jsme si přáli, a jako bonus jsme stihli cooking show mistra Ricarda Lucque, po které nám zůstal mokrý zadek ze sedaček. Zbytek poví fotky 🙂

Na začátek – Café Amandine – Cassoulet z vepřových líček, kachních stehen a domácich klobás s fazolemi

Terra et Bacco – Piadina (prý starořecký chleba) se sušenou šunkou, sýrem a rukolou – chleba suchý, náplň nic extra

Můj favorit – Piano Nobile – uzený losos se zázvorovou marmeládou, jehněčí hřbet s červenými brambůrky se zakysanou smetanou a rozmarýnovou omáčkou, dortík ovoněný borovicí se slaným karamelem

Pan šéfkuchař v akci

Druhý favorit – Chateau St. Havel – kozí sýr v listovém těstě se špenátem, fenyklovým pyré a omáčkou z rozinek, pečený candát na rizotu se sýrem cottage a chřestem (hodně zvláštní chuť), tvarohové knedlíčky s jahodovou omáčkou a marcipánovou zmrzlinou (mňam!)

Ještě jednou Café Amandine – Éclair (vypadal trochu divně, čokoládu bych čekala lepší, ale jinak fajn)

Standardní kvalita – Čestr – grilovaná klobása z přeštíka a 42 dní stařený nízký roštěnec  z plemene čestr grilovaný na dřevě

To by bylo asi tak všechno, co jsem stihla vyfotit, případně co mi déšť vyfotit dovolil. Ochutnali jsme ještě o něco víc, ale po pravdě řečeno mi to zas tak moc neutkvělo krom marinovaných tygřích krevet s mangem, které jsme dostali studené v zavřené skleničce a které v téhle kombinaci chutnaly fakt zvláštně. Suma sumárum, bylo to fajn zmrzlé odpoledne a za rok asi budu muset jít zase, aby si počasí zvládlo vylepšit reputaci 🙂 Co vy, byli jste letos na PFF?? Líbilo se?? Chutnalo?? 🙂