Jak se zdá, podařilo se mi propásnout to nejkrásnější roční období na vaření. Poslední post 9.7., notabene zpožděná červnová výzva, to vypadá dost smutně a flákačsky. Vy si ale zasloužíte vědět proč a taky nechci, abyste si mysleli, že jsem se na blog vybodla. Jenže, jak už jsem psala na facebooku, ty poslední týdny jsem se na jídlo nemohla ani podívat, natož ho nedejbože vařit. Modří už vědí, že je to proto, že se mi (konečně) podařilo přijít do jiného stavu. No a jak asi tušíte, tohle „nejkrásnější období v životě ženy“ (haha, furt čekám, kdy to přijde) sebou občas nese i míň příjemné stránky, jako třeba nutkání utéct kilometr daleko sotva někdo začne loupat cibuli 🙂

No ale minulý týden jsem se už dokázala vybičovat a uvařit dokonce i kulajdu a těstoviny s pestem (nezní to tak bohovsky, ale ve skutečnosti jsem na sebe dost pyšná :)), takže prohlašuji, že se blýská na lepší časy a já se snad už brzy vrátím i k něčemu, co bude stát za zápis tady na blogu. Takže mějte ještě fousek trpělivosti, protože stejně jako Arnie – I’ll be back!

No a abyste se nenudili, tak jsem alespoň připravila už pravidelný report z Foodparade, protože vařit sice nemůžu, ale jíst, to mi pořád jde 🙂 Fotky jsou z mobilu a některé nic moc, ale nebyl čas, muselo se jíst! Uzené kachní prso, holandské minipalačinky ani první letošní burčák jsme zachytit nestihli..