Tuhle dobrotu jsem, myslím, jedla poprvé v Benátkách. Strašně jsem se tam přejedla v jedné restauraci, ale stejně jsem si chtěla dát dezert, protože když už jste v Itálii, nejradši byste ji celou sežrali 🙂 Tenkrát jsem ale ještě neuměla italsky víc než dobrý den (dneska jsem na tom o fousek líp, ale moje „znalost“ se omezuje jen na potraviny), takže jsem vůbec netušila, co je co. Panna cotta ale zní tak lehce a jednoduše, že jsem doufala, že takové bude i to jídlo. A bylo. Přinesli mi lehce se třesoucí bílou bábovičku, která vypadala, že nebude chutnat vůbec nijak. Na poprvé mi nepřišla nic extra, což mohlo být dané i tím předchozím přežráním. Ale postupně jsem jí přišla na chuť a když jsem se dozvěděla, že její příprava je doslova primitivní, definitivně si prošlapala cestu i do mojí kuchyně 🙂 Kávovou jsem zkusila poprvé a byla to trefa do černého.

Co je potřeba na 10 malých báboviček?
– 250 ml šlehačky
– 1 vanilkový lusk nebo 1 lžička vanilkové pasty
– 1 lžíce kávového extraktu (koupila jsem v M&S)
– 1,5 plátku želatiny
– 2 lžíce hnědého cukru

Je to strašně jednoduchý – připravte si dva rendlíky. Do jednoho nalámejte želatinu, zalijte cca 50 ml šlehačky a nechte ohřát, ale ne vařit. V druhém rendlíku zahřejte zbytek šlehačky a ostatní suroviny. Až se cukr rozpustí, přilijte do rendlíku želatinovou šlehačku, promíchejte a nalijte do formiček (můžete je lehce vymazat chuťově neutrální olejem). Pak už jenom počkejte, až maličko zchladnout, lupněte je do lednice a po úplném ztuhnutí (nejlíp přes noc) je vyklopte a pochutnejte si.

Panna cotta je super dezert, když pořádáte oběd nebo večeři. Můžete ji udělat den předem, prakticky jakkoli ochutit (třeba ovocným želé na vrchu, nebo teplou ovocnou omáčkou) a přitom vám hosty nezaplácne tak, že se už nehnou (vtip) 🙂