Jsem ostuda, protože i když jsem tentokrát výzvu stihla včas, což neznamená že ne na poslední chvíli, sem ji dávám s velkým zpožděním. Pekla jsem ji vlastně den před povoleným zveřejněním, ale k počítači jsem se za tenhle týden dostala prvně až dneska, když už je zveřejněná výzva na únor (těšte se :)).

Lednovou výzvu hostila Francijn z blogu Koken in de Brouwerij. Zní to cizokrajně? Nečitelně? Holandsky? Vše je správně 🙂 Hostitelka je z Holandska a vyzvala nás, abychom upekli místní tradiční moučník, jehož základem je devatero druhů koření, které jsme si měli sami namíchat. Bohužel se mi povedlo sehnat jen šest druhů z uvedených devíti, přičemž anýz a koriandr jsem vynechala dobrovolně, protože je nemám ráda. Ale i tak bylo těsto krásně voňavé a chutnalo báječně, hlavně mým pokusným králíčkům (= kolegům v práci). Přípravu jsem si rozdělila do dvou dnů, protože podle Francijn je lepší nechat těsto do druhého dne odpočinout, aby se chuť a vůně koření dostatečně dostala do těsta.

Co je potřeba?

Směs koření:
– 40 – 60 % celé směsi má tvořit mletá skořice
– 1 lžička mletého hřebíčku
– 1/2 lžičky muškátového květu
– 1/2 lžičky mletého zázvoru
– 1/2 lžičky bílého pepře
– 1/2 lžičky kardamomu
– 1/2 lžičky koriandru
– 1/2 lžičky anýzu
– 1 lžička muškátového oříšku

Mandlová pasta:
– 125 g mletých mandlí
– 125 g krystalového cukru
– 1 velké vejce
– 1 lžička citronové kůry

Speculaas těsto:
– 250 g mouky (použila jsem hladkou špaldovou)
– 1 lžička kypřícího prášku
– 150 g hnědého cukru
– špetka soli
– 2 lžíce speculaas směsi koření
– 175 g másla
– mandle na ozdobu
– 1 vejce na potření

Prvním krokem je namíchat koření. Už to bylo dobrodružství, protože hřebíček jsem sehnala jenom nenamletý (vůbec netuším, jestli se mletý prodává), takže bylo potřeba udělat z něj prášek. Pořád ještě bojuju s tím, že mám několik domovů a v každém je jiný kousek mého kuchařského vybavení. Můj hmoždíř zůstal u rodičů, takže tentokrát jsem měla k dispozici sice mixér, ale tu největší variantu, což je nádoba o objemu 1,5 litru. V tom se hřebíček seká/mele vážně skvěle. Navíc jsem po jeho rozšmelcování zjistila, že má v sobě nejspíš jakousi látku, která naprosto znemožňuje umělohmotnou nádobu mixéru od zbytků vyčistit. Hmm.. drhla jsem to třikrát, ale pořád tam mrcha je a asi ještě dlouho bude všechno od hřebíčku vonět. No nic, jdeme dál…

Po namíchání směsi koření se vrhneme na mandlovou pastu. Do toho samého mixéru jsem nasypala mandle a několika pulzy je rozsekala na mouku. Pak jsem přidala cukr a citronovou kůru a dala tomu další dva tři pulzy. Na závěr se přidá vajíčko, ale to už jsem se mixéru neodvážila udělat, takže jsem ho do pasty vmíchala ručně. Pasta je extra lepivá, ale nádherně voní po mandlích, citronu a v mém případě i po hřebíčku. Pastu jsem nechala v misce, utěsnila alobalem a dala do ledničky.

Třetím krokem je smíchání speculaas těsta. Na to smícháme mouku, kypřící prášek, cukr, sůl a koření ve větší míse. Máslo rozkrájíme na kousíčky, aby se dobře promíchávalo a přidáme k ostatním přísadám. Hněteme a mícháme tak dlouho, dokud se přísady nespojí v těsto. Pokud vám těsto bude připadat příliš suché (jako mě), přilijte trochu mléka. Zabalíme do potravinářské folie a odložíme do ledničky, kde bude spolu s pastou čekat do druhého dne.

Následující den vyndáme obě složky z lednice. Pekáč vyložíme pečícím papírem. Těsto rozdělíme na dvě poloviny a tou první vyložíme dno pekáčku. Vajíčko trochu rozšleháme se lžící vody a třetinou potřeme těsto v pekáčku. Na těsto přijde mandlová pasta. Vzhledem k tomu, jak strašně lepivá je, asi neexistuje dobrý způsob, jak ji do pekáčku dostat. Zkusila jsem ji vyválet mezi dvěma potravinářskými foliemi a po přendání do pekáčku ještě dovytlačit prsty namočenými ve vodě. Až se povede, zase povrch potřeme třetinou vajíčka. No a pak už přijde poslední vrstva ze zbylé poloviny těsta. I tu následně potřeme zbylým vajíčkem a ozdobíme mandlemi a jejich částmi podle vlastní fantazie. Pečeme v troubě rozehřáté na 180°C asi 40 minut. Po vychladnutí krájíme na libovolně velké kousky.

Upečené těsto vám nádherně provoní celý byt. Na první „počuch“ budete mít pocit, že jste upekli trochu jinak vonící perník, ale při ochutnání zjistíte, že chuť je originální – kořenitá, silná, ale zjemněná prostřední mandlovou citronovou vrstvou. Já jsem to trochu přepekla, takže kraje byly tvrdší, ale dostala jsem příkaz sem napsat, že odřezky rozhodně nevyhazovat, protože jsou skvělé 🙂 Nenechte se odradit na první pohled vypadající delší připravou, stojí to za to.