Minulý týden táta slavil významné jubileum a tak jsem se rozhodla, že na tu slávu dovalím „něco ke kafi“. Původně jsem chtěla dělat kávový dort podle Chez Lucie, ale nakonec jsme se s mamkou dohodly, že ke všeobecné spokojenosti přispěje tiramisu. Nebyl to první pokus, tenhle dezert už mám vyzkoušený, a tak byl úspěch téměř zaručen.

Vím, že na tiramisu existuje tisíce receptů, ale určité zásady by měly být všeobecně dodržované:
1) nikdy do něj nedat pomazánkové máslo, ale pouze a jenom mascarpone
2) použít espresso a ne rozpustnou kávu
3) použít cukrářské piškoty (alias lady finger alias savoiardi) a ne ty naše české
4) na posypání použít hořké holandské kakao a žádný Nesquik a podobné zhůvěřilosti

Pokud dodržíte výše uvedené body, máte tiramisu a ne český patvar, který sice může být dobrý, ale nezaslouží si, aby se mu říkalo tiramisu. Já ho dělám podle receptu, ke kterému mě přivedla moje švagrová, u které jsem ho taky v téhle podobě prvně ochutnala. Recept najdete na stránkách Cooking For Engineers, což je naprosto boží stránka, která velmi sofistikovaně popisuje jak co vařit, viz. například layer diagram na konci receptu, ten mě úplně rozsekal 😀

Co je potřeba?
– 4 velké žloutky, nebo pět malých
– 100 g hnědého cukru + 3 lžíce do espressa
– 120 ml sladké Marsaly (italské dezertní víno – výborné mají ve Wine Food Marketu)
– 500 g mascarpone
– kelímek extra tučné šlehačky (40% De luxe vyrábí Kunín)
– cca 40 cukrářských piškotů
– 350 ml espressa
– holanské kakao

Pak misku položím na hrnec s vodou, která se hřeje tak, aby jen lehce probublávala. Dno misky by se nemělo hladiny vody dotýkat. Následující zhruba 10 – 15 minut šlehám, dokud směs nezhoustne a nezačne probublávat. V téhle fázi máte italský dezert, který se jmenuje zabaglione a servíruje se třeba s ovocem a sušenkami. Misku sundám a dám stranou, aby krém mohl vystydnout.

Zatímco se zabaglione chladí, ušlehám šlehačku tak, aby tvořila lehké špičky, které skoro vydrží stát. Pozor abyste ji nepřešlehali, pak by ve směsi tvořila hrudky a nevypadalo by to hezky.

Teď nastal čas na zkompletování dezertu. Takže si připravím pekáček/misku/formu a na dno navrstvím piškoty, které postupně máčím v oslazeném espressu.

Když je dno pokryté jedním piškotem vedle druhého, potřu celý povrh polovinou směsi marcasporne se zabaglione a šlehačkou. Pak následuje zase vrstva piškotů a na to přijde druhá polovina směsi. Povrch uhladím a dám vychladit do ledničky.

Těsně před servírováním (což pro mě znamenalo cestu do Modřan v sobotu v osm ráno, dvěma autobusy s pekáčem na klíně) posypu celé dílo vrstvičkou holandského kakaa. Dobře vychlazené jde tiramisu překvapivě dobře porcovat a kostičky vypadají hezky úhledně. Příprava vypadá zdlouhavě, ale je to otázka ani ne hodiny, tak neváhejte a pusťte se do toho – uvidíte že, verze s Marsalou tomu dá neobvykle skvělý šmrnc 🙂